Highbury

Celosvětově známý stadion Highbury započal svou historii v roce 1913. Tehdejší majitel klubu, Henry Norris, se ve snaze zlepšit situaci rozhodl přemístit Woolwich Arsenal z Manor Ground do nového působiště. Gunners totiž v přecházející sezoně poprvé (a zároveň naposled) ve své historii sestoupili z Division One a nový domácí stadion by byl velkým impulsem jak pro hráče, tak pro fanoušky.

Z několika možných lokací nakonec Norris vybral oblast Highbury, kde se nacházelo hřiště Teologické univerzity sv. Jana. Navzdory stížnostem obyvatel a hlavně konkurenčních severolondýnských fotbalových klubů se vše podařilo vyjednat. Pronájem šesti akrů pozemku na 21 let stál Arsenal 20 000£, navíc součástí dohody byl slib, že se zde nebude hrát na Vánoce a o Velkém pátku. Univerzita setrvala u jižního rohu stadionu až do druhé světové války, kdy byla při bombardování Londýna zničena.

Highbury nemohl navrhnout nikdo jiný než Archibald Leitch, který snad měl v této době patent na všechny stadiony z Britských ostrovů. Jako první došlo k urovnání hřiště, dále výstavbě hlavní tribuny, okolních teras a turniketů. První zápas byl však odehrán ještě dříve, než bylo vše dokončeno: 6. září 1913 Arsenal porazil Leicester Fosse 2:1 („Woolwichovskou“ část svého názvu Gunners s příchodem na Highbury přestali používat). V roce 1925 pak klub přešel z nájemníka na vlastníka a za 64 000£ pozemek koupil, hráči tedy o Vánocích nemuseli vždy cestovat na hřiště soupeřů.

K první velké rekonstrukci stadionu došlo v třicátých letech. Claude Waterlow Ferrier navrhl West Stand, která se tak stala nejmodernější hlavní tribunou ve své době. Dvoupatrový kolos měl 4 000 míst k sezení a dalších 17 000 k stání, stavba klub vyšla na 50 000£. Další upravenou tribunou byla protější East Stand, která ve svých útrobách skrývala hráčská zařízení, kanceláře a také hlavní vchod, který uváděl do Marble Hall. V této hale můžeme dodnes vidět bronzovou bustu legendárního manažera Herberta Chapmana, který zemřel ve věku pouhých 55 let na zápal plic, jen o dva roky dříve, než byla rekonstrukce dokončena. East Stand s 8 000 sedačkami stála pokladnu Gunners draho, 130 000£. Stadion v té době mj. získal oficální název Arsenal Stadium.

Během druhé světové války se Highbury změnilo z fotbalového stadionu na obvaziště, navíc neuniklo bombám. Zničená severní střecha musela být po válce opravena, aby byl stadion plně schopný hostit Olympijské hry v Londýně. V letech 1951 a 1964 byly nainstalovány reflektory a vyhřívaný trávník. Vůbec trávník byl velkou chloubou severolondýnského mužstva, správce zeleného pažitu Steve Braddock i jeho nástupce Paul Burgess získali opakovaně ocenění „FA Premier League Groundsman of the Year“, čili „Nejlepší správce roku“.

Kromě domácích zápasů Arsenalu se na Highbury hrál baseball, kriket, 12 vesměs přátelských mezinárodních fotbalových utkání a v roce 1966 zde dokonce proběhlo ostře sledované utkání v boxu, v němž se střetli Muhammad Ali a Henry Cooper. Aliho vítězství vidělo na vlastní oči čtyřicetitisícové obecenstvo.

Druhá vlna rekonstrukce proběhla v totožné době jako u všech dalších stadionů, a to v na počátku 90. let, v důsledku zpřísnění bezpečnostních opatření po tragédii v Hillsborough. Arsenal Stadium tak byl kompletně pokryt sedačkami a snížil svou kapacitu na 38 419 míst. Divácký rekord z roku 1935 je téměř dvakrát tak vysoký – na utkání se Sunderlandem se tehdy přišlo podívat 73 295 diváků. Na druhou stranu ale proběhla také modernizace stadionu, která zahrnovala dvě velké obrazovky nebo elektronické skóre. Interiér North Bank tvořilo klubové muzeum a také fanshop. To vše se už ale brzy mělo stát minulostí.

5. května 2006 Highbury naposledy hostilo fotbalové utkání. Šlo o opravdu nostalgický zážitek, který ještě více podtrhla důležitost samotného zápasu, Arsenal si totiž vítězstvím nad Wiganem v poměru 4:2 zajistil poslední postupové místo do Ligy Mistrů, k tomu všemu na úkor největšího rivala, Tottenhamu. Thierry Henry, který v zápase vsítil hattrick, symbolicky závěrečný gól oslavil políbením trávníku. Poslední, 2010. utkání stařičkého stánku tak vyvolalo směsici radosti a smutku.

V současnosti je z Highbury bytový komplex s více než 650 jedno, dvou a třílůžkovými apartmány s názvem Highbury Square. Bytové jednotky jsou jako dřívější tribuny rozmístěny okolo hřiště, jež se proměnilo v půvabný zahradní park. Pro úplné potěšení fanouška Gunners zůstal zachován venkovní vzhled East a West Stand, stejně tak Marble Hall. Chairman Arsenalu, Peter Hill-Wood si pochvaluje zachování tradice stadionu: „Fotbalový stadion Highbury už sice neexistuje, ale Highbury Square zajistilo, že se na náš starý domov nikdy nezapomene.“

Projekt dokonce obdržel prestižní „Speciální cenu poroty“ na MIPIM, což je nemovitostní obdoba filmových Oscarů.

Zatímco nový stadion na Ashburton Grove, nesoucí název letecké společnosti Emirates, sklidil mnoho kritiky, Highbury Square jde naopak vytknout snad jen špatné načasování. V důsledku hospodářské krize je totiž prodej nemovitostí více než problémový.